Městečka na dlani - recenze z pohledu sólohraní
Lesní zvířátka? Nádherné malé dřevěné domečky? Sólo hratelná? To musím mít. A tak jsem si ve slevě nečekaně impulzivně koupila jeden ze svých vánočních dárků. A jak se mi Městečka líbí po více jak 30 sólo hrách? Pojďme se na to podívat.
Hra je opravdu moc krásně zpracovaná. A má i super insert, kam se všechno pěkně vejde včetně obalených karet, což mi udělalo velkou radost, protože to u her bohužel vůbec není pravidlem.
V krabici najdeme hromadu úžasných dřevěných domečků 8 různých tvarů (a barvy), kdy každý z nich reprezentuje jiný typ budovy. Dřevěné kostičky v pěti různých barvách představují jednotlivé suroviny (hnědé dřevo, žluté obilí, červené cihly, modré sklo, šedé kámen). Hrací mřížka pro každého hráče je kvalitní, z velmi pevného kartonu.
Dále v krabici najdeme 40 karet plánů budov tarotové velikosti s pěknými ilustracemi, na kterých se objevují i malí zvířecí obyvatelé městečka (1 karta domku, po 4 různých plánech pro každý z dalších sedmi typů budov a 15 karet památek). Díky tomu, že ve hře pokaždé použijeme jinou kombinaci karet, má hra dobrou znovuhratelnost.
Pro sólo hru (a případně i variantu hry se starostou pro hru více hráčů) pak zde nalezneme 15 karet standardní velikosti s vyobrazením kostiček surovin, které budeme v daném kole používat pro stavbu. Nechybí ani bloček pro závěrečné sčítání bodů a žeton prvního hráče (dřevěné kladívko hlavního stavitele), který ale v sólo hře samozřejmě nevyužijeme.
Z pohledu sólohraní
Při přípravě sólo hry je nutné vyřadit některé karty plánů budov, které odkazují na městečka ostatních hráčů. V pravidlech jsou uvedeny karty Hostinec, Banka, Trnitá pevnost a Perleťová rozhledna. U většiny to dává smysl, ale vzhledem k efektům jednotlivých karet se domnívám, že místo Hostince tam měla být Hodovní síň. Osobně ještě nepoužívám Soví hvězdárnu, která mi přijde, že se k těmto kartám také řadí.
Karty budov nebo památek, které se odvolávají na hráče, který vybírá materiál v daném kole (Památník zakladatele, Továrna, Skladiště), použít můžeme a jejich efekt uplatnit na výběr materiálu určeného kartami.
Ze zbývajících karet tedy vylosujeme od každého z šesti typů budov jeden plán, přidáme Domek, který je ve hře pokaždé stejný, vylosujeme si dvě karty památek, z nichž si jednu vybereme a druhou vrátíme zpět do krabice a můžeme začít hrát.
Při hře jednoho hráče je výběr materiálu pro stavbu řízený kartami. Všech 15 karet zamícháme a tři vrchní otočíme lícem nahoru. Jeden z těchto tří materiálů si vybereme a umístíme ho do svého městečka. Kartu s použitým materiálem vrátíme dospod balíčku a nahradíme ji novou kartou z vrchu balíčku. Máme tak pokaždé na výběr ze třech karet materiálu a karty se v balíčku nemíchají. Mně přijde praktičtější dávat použité karty na odkládací balíček a jen ho pak nezamíchaný otočit, když dojdou karty v dobíracím balíčku, než pokaždé balíček zvedat a dávat kartu dospod, jak je popsáno v pravidlech.
Stavba městečka pak probíhá při sólo hře podle stejných pravidel jako při hře více hráčů. Tedy jakmile máme požadovaný materiál ve svém městečku správně rozložen, můžeme danou budovu postavit na jedno z polí, na nichž ležel materiál pro její stavbu. Použitý materiál odstraníme z městečka a vrátíme zpět do zásoby. Již postavené budovy není možné přesouvat. Musíme si tedy dobře rozmyslet, kam stavbu umístíme, protože jak hra postupuje, budou nám budovy čím dál tím víc překážet při stavbě dalších.
Hra končí ve chvíli, kdy dokončíme městečko. Je tedy zaplněno budovami nebo materiálem a další budovu nechceme nebo nemůžeme postavit. Spočítáme si body běžným způsobem a porovnáme svůj výsledek s tabulkou. Snažíme se dosáhnout co nejvíce bodů a zlepšovat své skóre, nemáme zde stanoveny podmínky pro výhru/prohru. K této hře mi ale zvolený typ sólo módu sedí, je to i přes pěkné téma hra abstraktní a automatický protihráč by se do ní nehodil. Možná bych ale ocenila aspoň stanovenou bodovou hranici pro výhru.
V pravidlech nalezneme ještě variantu hry Starosta, která je primárně určená pro hru více hráčů, ale lze ji neoficiálně hrát i sólo. Od popsaných pravidel hry pro jednoho hráče se liší tím, že karty materiálu se otáčí jedna po druhé a vždy musím určený materiál umístit do městečka. Každou třetí surovinu si pak hráč zvolí libovolnou sám. Po dobrání všech karet materiálu se karty zamíchají a vytvoří nový dobírací balíček. V zahraničních diskuzích jsem narazila na to, že některé sólo hráče tato varianta baví víc. Já jsem ji zkusila asi dvakrát, ale zase jsem se vrátila k oficiálně popsanému sólo módu, který mi vyhovuje. Nicméně pro úplnost uvádím i tuto možnost.
Městečka na dlani jsou pro mě oddychovou sólovou hrou, po které sáhnu, když nemám moc času, nebo nevím přesně, kolik ho budu mít, než se děti vzbudí (a pak mě případně potěší, když stihnu víc partií po sobě) a zároveň když mi nevadí vytáhnout větší krabici s množstvím komponent.
Pokud máte rádi abstraktní hry, tetrisové prvky, budování městečka, zvířátka (i když tady jsou spíš okrajově), hry s krásnými komponenty a ilustracemi (a nevadí vám, že dost z nich v sólu vůbec nevyužijete, protože máte komponenty až pro 6 hráčů) a nevadí vám, že sólo mód je jen o vylepšování svého skóre bez daných podmínek výhry/prohry, mohla by se vám Městečka také líbit.
Pokud preferujete delší strategie, hry proti automatickému hráči, nebo naopak krátké hry s minimem komponent a nezabírající téměř žádné místo, tato hra možná nebude pro vás to pravé.
Já mám ráda od každého něco a Městečka na dlani jsou jednou z mých oblíbených relaxačních sólo her.
Městečka na dlani (Tiny towns)
Autor: Peter McPherson
Ilustrátor: Gong Studios
Vydavatel: Rexhry, AEG
Čeština: ano, lokalizace
Komentáře
Okomentovat