Indian Summer - recenze z pohledu sólohraní

 

Indian Summer je druhá hra v pořadí z trilogie, jejímž autorem je Uwe Rosenberg (známý dalšími velmi oblíbenými hrami jako je Patchwork, Agricola a Caverna). První hra z této trilogie, Cottage Garden, vyšla i v češtině pod názvem Zahrada. Třetím dílem je potom Spring Meadow. Všechny díly trilogie využívají umisťování tetrisových dílků do mřížky na hráčské desce a všechny jsou hratelné i sólo. Indian Summer je z trilogie nejvíce komplexní hra a je tedy zaměřená na trochu zkušenější hráče. A mně nejvíc učarovala svým vizuálem. Cca 900 korun, za které se prodávala, mi přišlo trochu moc za takovou (jak jsem si myslela) malou hru, ale když jsem ji objevila ve výprodeji skoro za polovinu, neváhala jsem už ani minutu. Stojí tedy opravdu za to?

Počet hráčů: 1-4

Věk: 10+

Příprava: 3 minuty

Sólohra: 10 minut

Jak název napovídá, ocitáme se v čase babího léta, kdy vrcholky stromů září různými barvami, od zelené přes oranžovou po červenou a les je ponořený do zlatavého lesku. Při procházkách lesem nacházíme a sbíráme různé malé poklady, borůvky, oříšky, houby a pírka a občas se zastavíme a chvíli pozorujeme plaché obyvatele lesa.

Základem hry jsou tetrisové dílky s kulatými otvory. Ty pokládáme na hráčskou desku představující kus lesa rozdělený do 6 oblastí, které se postupně snažíme zcela zaplnit. Otvory umisťujeme ideálně tak, aby skrz ně byly vidět lesní poklady. Vždy po kompletním zaplnění jedné ze šesti oblastí, získáme viditelné poklady v podobě žetonů a díky tomu se nám otevřou nové možnosti rychlejšího zaplňování hrací desky. 

 Komponenty

Hra sice nemá žádné dřevěné ani plastové komponenty, všechny dílky, žetony i hrací desky jsou z kartonu, ale zato z opravdu perfektního pevného kartonu a opatřené parádními ilustracemi, takže vypadá na stole prostě skvěle.

Co mě překvapilo, když hra dorazila, byla velikost krabice. Čekala jsem mnohem kompaktnější balení. Poté, co se všechny dílky vyloupají, v ní zbude ještě místo, mohla by být nižší. Krabice neobsahuje žádný insert, nicméně není nějak extra důležitý. Přemýšlela jsem o nějaké pěkné krabičce na žetony lesních pokladů a veverek a dílky se zvířátky, ale pytlíčky, které byly součástí balení, jsou také dostačující.

Kromě tetrisových dílků s listím a zvířátky a žetonů pokladů a veverek najdeme v krabici oboustranný hrací plán (složený ze dvou částí), jehož jedna strana je určena právě pro sólo hru a 6 oboustranných desek pro hráče. Na každé desce jsou jinak rozmístěny poklady. V sólo hře nám možnost využít pokaždé jinou z dvanácti možných desek zvyšuje znovuhratelnost. Batoh, který slouží z druhé strany jako přehledová karta pro hru více hráčů, v sólu použít můžeme a nemusíme (dvě akce se od hry více hráčů trošku liší, ale dají se z nápovědy i tak odvodit), borůvkový keřík a pohorky (žeton prvního hráče), nepotřebujeme vůbec.

 Z pohledu sólohraní

Sólo se hraje každá hra se třetinou dílků, tedy s 25 náhodně vybranými dílky. Pravidla doporučují zahrát vždy tři hry po sobě, aby byly postupně využity všechny a výsledné skóre bylo méně závislé na štěstí. Vzhledem k tomu, že jedna hra trvá kolem 10 minut, nebývá problém dát si hned 3 po sobě. Já se ještě vždycky snažím rozdělit dílky tak, aby byly co nejvyváženěji zastoupené zelené trojky, oranžové čtyřky a červené pětky, pravidla však toto nechávají zcela na náhodě.

Při přípravě hry si vybereme jednu hráčskou desku a umístíme doprostřed stolu hrací plán, obě části otočené na stranu pro sólo hru (s čísly). Na každé políčko s číslem položíme náhodně jeden tetrisový dílek, pět jich dáme nad hrací plán a pět pod něj. Posledních pět dílků položíme před sebe vedle batůžku u hráčské desky. Vezmeme si houbu, oříšek a borůvku, tři poklady, se kterými začínáme hru. Poklady, veverky a zvířátka položíme na stůl, abychom je měli po ruce, a nezapomeneme dát extra poklady na mývala, jezevce a lišku.

Dost dlouho mi trvalo, než jsem si zapamatovala, který poklad na které zvíře patří, a říkala si, proč na to proboha není nějaký tahák, abych nemusela pořád listovat v pravidlech… A on je! Jenže na druhé straně hracího plánu, kam se při hře více hráčů zvířátka umisťují. Jen mi to jako téměř výhradní sólo hráčce dost dlouho trvalo, než jsem na to přišla.

Samotná sólo hra pak trvá přesně 10 tahů. K jejich počítání slouží dílky na hracím plánu, na začátku každého tahu jeden posuneme na volné pole nejvíce vpravo. Dílky se umisťují stejně jako při hře více hráčů. Mění se akorát akce za borůvku a houbu. V jednom tahu tedy můžeme umístit jeden ze svých dílků listí (pokud zaplatíme peříčko, tak dva dílky). Nebo můžeme zaplatit houbu a umístit místo toho dva dílky, co jsou na polích se symbolem houby (nejvíc vpravo) na hracím plánu. Za oříšek můžeme navíc umístit veverku (nebo i více veverek, dokud máme poklady na zaplacení). Pokud chceme získat jiný dílek, než máme ve své zásobě, zaplatíme borůvku a můžeme si dobrat dílky do počtu pěti buď z horní cesty nad hracím plánem, nebo z dolní pod ním (s tím, že vždy volíme, zda budeme dobírat zleva nebo zprava). Pokud už máme ve vybrané cestě méně dílků, než chceme dobrat, musíme případně zaplatit další borůvku za dobrání dílků z druhé cesty. Za další borůvku můžeme vzít i extra šestý dílek.

Deset tahů je dost málo, takže naším cílem rozhodně bude získat co nejrychleji co nejvíc pokladů a hned je utrácet tak, abychom v co největším možném počtu tahů směli umístit dva dílky a k tomu ještě nějaké ty veverky. Poklady můžeme samozřejmě dle standardních pravidel také směňovat (vždy dva stejné hodnoty za jeden následující vyšší hodnoty, nebo a to pozor, jen jeden cennější za jeden nižší).

Abychom získali co nejvíc pokladů, je dobré se snažit nalákat do svého lesíka taky nějaká ta zvířátka. Ta můžeme umístit ve chvíli, kdy se nám podaří utvořit jejich tvar z částí dílků s otvory a získat tak znovu již předtím sesbírané poklady. Je samozřejmě výhodné, když jsou poklady vidět pod všemi otvory, abychom jich získali co nejvíc, není to ale podmínkou. Může klidně být nějaký prázdný, jen za něj nic nedostanu. Raději to zdůrazňuji, protože to může pomoci k získání dalších tolik potřebných pokladů, a já sama dlouhou dobu hrála s chybně vyloženým pravidlem, že poklady musí být vidět ve všech otvorech a umisťování zvířátek tak bylo omezeno.

Zaplnit celou hráčskou desku během deseti tahů se zdálo z počátku zcela nemožné. S častějším hraním je ale vidět zlepšení. I přestože se snažím uplatňovat co nejlepší taktiku, je však těžké vyhrát. Tři po sobě jdoucí hry se mi ještě vyhrát nepodařilo, většinou mi jedna o pár políček unikne. Sama pravidla to ovšem uvádí, že výhra s nula body (tedy zaplnění celé desky bez toho, aby nám zbyly nějaké poklady), může být považována za úspěch.

 Závěrem

Na Indian Summer se mi hrozně líbí vizuál hry s krásnými ilustracemi a kvalitní kartonové komponenty. Trefuje se mi do noty oblíbeným tématem přírody a zvířátek. Vyhovuje mi také, že je jasně stanovená podmínka výhry/prohry, což mám u sólo her ráda.

Co mi trochu vadí, je, že je hru těžké vyhrát. Mám ráda, když jsou šance na vítězství tak půl na půl, tady se mi daří vyhrát asi v 35% her. Taky na to, jak je to rychle odehraná hra, trochu času zabere set up, takže ji vytahuju většinou opravdu, když mám čas si zahrát ty tři po sobě jdoucí partie. A je nutné se připravit na to, že zabere i v sólu hodně místa na stole.

Pokud máte rádi vizuálně krásné puzzle hry s tetrisovými dílky, které jsou opravdu výzvou, a nezanevřete na hru po několika neúspěšných partiích a rádi dál a dál zkoušíte hledat strategii vedoucí k vítězství a nevadí vám podíl náhody v tom, jaké dílky jsou zrovna ve hře, mohlo by být Indian Summer dobrou volbou.

 

Indian Summer

Autor: Uwe Rosenberg

Ilustrátor: Andrea Boekhoff

Vydavatel: Pegasus Spiele

Čeština: hra jazykově nezávislá, text pravidel přeložen na ZH