Příští stanice Paříž - recenze z pohledu sólohraní

Zakreslovací hry mám ráda a Příští stanice Londýn je moc fajn, takže mě zajímalo, co nového přinese Paříž a jestli stojí za to mít obě. Jak to dopadlo?

Počet hráčů: 1-4

Věk: 8+

Příprava: 1 minuta

Sólohra: 25 minut

Příští stanice Paříž navazuje na předchozí tituly série Příští stanice Londýn a Příští stanice Tokio (která v češtině zatím nevyšla). Opět budete navrhovat nejlepší síť linek metra, najdete tu ale novinky jako možnost využít křížení linek, žolíkové turistické atrakce a jednu velkou centrální stanici. 

Komponenty

Z menší krabičky s magnetickým zavíráním na vás vykouknou zakreslovací listy, karty, pastelky a pravidla. Ta jsou tentokrát sešitá do klasické „knížečky“, což mi vyhovuje víc, než jak tomu bylo u Příští stanice Londýn, kde byla pravidla poskládaná do „harmoniky“. 

Pastelky by mohly být trošku lepší, u každé z her mi přijde, že jedna barva kreslí málo výrazně a musím na ni víc tlačit, ale není to nic hrozného a hrát se s nimi v pohodě dá.

Z pohledu sólohraní

Sólo hra funguje na principu překonávání svého skóre, takže budete hrát úplně stejně, jako kdybyste hráli s dalšími hráči, jen si na začátku náhodně určíte pořadí pastelek, ve kterém si je budete brát, a v tom pořadí budete linky zakreslovat.

V každém tahu otočíte kartu se symbolem stanice, ke které musí vámi zakreslovaná linka pokračovat. Na vás vždy bude, kudy se vydáte. Na mapě Paříže nenajdete řeku, jako tomu bylo u Londýna, jsou tu ale opět turistické atrakce, tentokrát všechny s žolíkovým symbolem. Nově je tu několik míst křížení, kde se mohou vaše linky míjet a jedna velká centrální stanice se všemi symboly uprostřed. 

Mapa Příští stanice Londýn (vlevo) vs. Paříž (vpravo)

Bodování je velmi podobné jako u Příští stanice Londýn. Body získáte za počet čtvrtí, který mi linka prochází, krát největší počet stanic v jedné z těchto čtvrtí. V Paříži se navíc místo křížení Temže počítá, kolik turistických atrakcí na dané lince leží (každá přinese 2 body). Na konci hry se kromě bodů za přestupní stanice připočítají také body za křížení linek.

Po sečtení bodů si následně porovnáte své skóre s tabulkou. Tím, že jednotlivá kola nemají fixní počet tahů (kolo, tedy zakreslování linky jedné barvy, končí vždy ve chvíli, kdy se otočí pátá karta podzemní stanice, kolo může tedy sestávat z 5-10 tahů), abyste dosáhli dle tabulky nějakých lepších výsledků, musíte nejen dobře zakreslovat, ale taky se vám musí dobře sejít karty. Mně to ale příliš nevadí, hraji hru jako oddechovku, ne na nejlepší skóre.

Do sólo hry můžete zakomponovat i oba moduly pro pokročilé, tedy Společné úkoly a Městské brány. Zatímco úkoly jsou pro každou mapu (Londýn/Paříž) specifické, druhé dva moduly můžete použít napříč hrami, tedy zahrát si Londýn s Městskými branami a naopak Zvláštní vlastnosti barev využít i v partii Paříže (totéž platí i pro modul z Tokia, které ale nemám). 

Modul Společné úkoly Příští stanice Paříž (využitelný pouze s mapou Paříže).

 

Modul Městské brány z Příští stanice Paříž přidává bonusové akce ve chvíli, kdy připojíte na některou vaši linku rohovou stanici (bonusy se přiřadí stanicím náhodně před začátkem hry). Lze využít i s jinými hrami této série.

 

Modul Zvláštní vlastnosti barev z Příští stanice Londýn, který přidává každé barvě linky nějaký jednorázový bonus, je možné využít i pro partii Paříže

Pokud hrajete s pokročilými moduly sólo, máte na konci hry za každý použitý modul odečíst 10 bodů ze svého skóre. Tady bych spíš ocenila, kdyby byly pro hru s moduly jiné tabulky pro srovnání skóre (jako tomu je např. u Pobřežní hlídky, kterou jsem nedávno recenzovala), než to řešit takto. Člověk by pak neměl takový pocit marnosti, jako když získá 10 bodů za splnění úkolu a nakonec si je musí zas odečíst.

Závěrem

Příští stanice Paříž je stejně jako Příští stanice Londýn velmi příjemnou zakreslovací flip and write hrou. Díky více žolíkovým stanicím se v Paříži nestává tak často, že by nebylo kam úsek linky zakreslit, ale jinak mi nepřijde, že by byla hra nějak výrazně jednodušší.

Sólo mód je založený (stejně jako u Londýna) na principu překonávání svého skóre, jinak se hra oproti hře více hráčů nijak nemění. Jako oddechovka ke kávě funguje pěkně, a i když mi o trošku víc vyhovuje hrát tuto hru s dalšími hráči, když není žádný po ruce, i sólo je fajn.

Jestliže máte rádi jednodušší zakreslovačky jako jsou například Kartografové, nebo Stezky tukanů, určitě se vám bude i Příští stanice Paříž líbit.

Pokud už máte Příští stanici Londýn a přemýšlíte, jestli stojí za to mít i Paříž, za mě ano, protože málo kdy mám chuť zahrát si stejnou mapu víckrát za sebou, ale když je možnost dát jinou, u jedné hry nezůstane. Když si dáte stranou část zakreslovacích listů, vejdou se vám obě hry do jedné krabičky, což je za mě (třeba na cesty) úplná paráda.

Doufám, že se časem dočkáme v češtině i Tokia a třeba celkově i nějakých dalších měst. Stejně jako u hry Voyages od stejného autora se mi líbí, když je možnost hrát pokaždé s jinou mapou.

 

Za poskytnutí hry na recenzi velmi děkuji vydavatelství Mindok.

 

Příští stanice: Paříž (Next Station: Paris)

Autor: Matthew Dunstan

Ilustrátor: Maxime Morin

Vydavatel: Mindok, Blue Orange  

Čeština: ano, lokalizace