Podivuhodná stvoření - recenze z pohledu sólohraní

Hry od Bad Comet Games mě vždycky hned na první dobrou zaujmou svým vizuálem. Zatímco Divoká Serengeti byla pro mě herně zklamáním, Divoká Amazonie mě moc bavila. Podivuhodná stvoření kombinují mé oblíbené herní mechanismy workerplacement a tableau building, takže měla slušně našlápnuto k tomu, stát se jednou z mých oblíbených her. Jak to dopadlo?

Počet hráčů: 1-4

Věk: 14+

Příprava: 10 minut

Sólohra: 45-90 minut

Ve hře Podivuhodná stvoření se v rolích dobrodruhů vydáte prozkoumat tajuplný ostrov plný roztodivných stvoření.

S pomocí vašeho kapitána a 3 pomocníků budete sbírat rozličné karty stvoření a vajíčka, snažit se co nejrychleji dosahovat úspěchů a na konci partie mít co nejvíce vítězných bodů.

Komponenty

V krásné krabici, která vypadá jako kniha, najdete kvalitní komponenty včetně dřevěných meeplů (někteří jsou navíc magnetičtí a kapitán tak může nasednout na jednoho ze svých pomocníků).

Součástí je i potištěný látkový pytlíček na vajíčka.

Oceňuji, že i retail verze hry obsahuje dvouvrstvé hráčské desky.

Karty jsou nádherně ilustrované Sophií Kang, která stojí i za vizuálem dalších her původního vydavatele Bad Comet Games (např. Divoké Amazonie). Všechna stvoření mají nápaditá jména, REXhry si opět skvěle pohrály s překladem.

Jediné, co se mě osobně moc nelíbí, jsou potisky figurek kapitánů, které u většiny z nich (snad kromě Plecháče) působí tak trochu jako parodie na původní ilustrace. Potištěné figurky pomocníků jsou ale parádní.

Pokud byste chtěli vyšperkovat svou hru o kovové trofeje a dřevěná vajíčka a další žetony, které jsou v krabici kartonové, je možné si pořídit Component Upgrade Pack. Oproti Divoké Amazonii, kterou bych bez deluxe dřevěných komponent hrát nechtěla, jsou ale tady kartonové žetony úplně v pohodě dostačující.

Z pohledu sólohraní

V sólu budete hrát velmi podobně jako při hře dvou hráčů, jen pouze na 8 trofejí (místo 10), což je připomenuto i na herním plánu. Postavíte se automatickému protihráči Plecháčovi, který je řízený balíčkem karet a ovládá se velmi jednoduše. Můžete si vybrat ze čtyř různých obtížností, případně si hru později okořenit o volitelné scénáře upravující pravidla.

Plecháč hraje pouze se dvěma pomocníky – jedním magnetickým s kapitánem a jedním běžným. Z druhé strany desek kapitánů najdete desky Plecháče ve všech obtížnostech.

Začínajícím hráčem jste vždy vy, poté hraje Plecháč. Otočíte jeho kartu a vyhodnotíte akci. Následně v případě, že se uprostřed karty nachází červený symbol ozubeného kola, posunete Plecháčův ukazatel, což může vést k vyhodnocení dalšího efektu. Plecháčovy karty jsou dvouhlavé, nejprve vyhodnocuje pouze světlé efekty, jak hra pokročí a jeho ukazatel se dostane na hnědá políčka, celý balíček otočíte, zamícháte a začnete vyhodnocovat efekty na hnědé polovině karty. Zní to možná složitě, ale vyhodnocování je snadné a tahy automy svižné.

Samotná pravidla sólo režimu jsou jediným slabým článkem této hry. Nejedná se o chybný překlad, už původní pravidla bohužel neříkala vše jasně.

Naštěstí je autor hry aktivní na bgg, takže se zde dají dohledat odpovědi na všechny otázky. Ty navíc jsou již zapracované do anglických pravidel druhého tisku (2.2), která se dají stáhnout na stránkách původního vydavatele Bad Comet Games. Opravdu doporučuji pravidla pro sólo si přečíst zde, protože těch nejasností je v původní (a tudíž i české) verzi poměrně hodně.

Tou opravdu zásadní informací je, že po umístění běžného pomocníka získá Plecháč okamžitě 1 VB za každé odpovídající sousedící pole prostředí, stejně jako při umístění kapitána.

Z toho, že hráči toto hráli chybně, vznikl dojem, že hra proti automě je příliš snadná i při vyšších obtížnostech. Při správném vyhodnocování je ale hra proti Divokému (3.) a Děsuplnému (4.) Plecháčovi výzvou.

Vzhledem k důležitosti tohoto pravidla bych také ocenila, kdyby zisk bodů byl připomenut nějakým symbolem i na Plecháčových kartách vedle ikon umístění jeho pomocníka i kapitána. Obzvlášť zezačátku jsem na to často zapomínala.

Dále se v pravidlech 2.2 dozvíte např. jak postupovat, když se Plecháčův kapitán/pomocník již nachází na místě, které obklopuje nejvíce hexů uvedeného prostředí: nikdy nezůstane na stejné pozici, musíte najít další co nejlépe vyhovující místo (ani částečně nesmí zůstat na stejném poli).

Závěrem

Podivuhodná stvoření zajímavě kombinují workerplacement, set collection a tableau building. Hry, kde můžete kombit efekty různých karet a bonusů, miluji, a tady tomu není jinak. Navíc hra krásně vypadá, karty jsou nádherně ilustrované a najdete tu i potištěné meeply.

Sólo hrajete proti automatickému protihráči Plecháčovi. Ovládá se velmi snadno, pomocí balíčku karet. Nejvíce mi připomíná automu v Na křídlech, tím jak pracuje s kartami - dobírá si některé lícem nahoru, jindy lícem dolů, za karty lícem dolů má potom určitý počet bodů na kartu podle zvolené obtížnosti (ze čtyř).

Slabým článkem této hry jsou pravidla sólo módu. V angličtině již existuje verze 2.2, kde najdete všechny věci objasněné, česká pravidla jsou ale bohužel překladem původních pravidel z prvního tisku, která byla dost matoucí.

Hra je často srovnávána s Divukrajem, což se vzhledem ke kombinaci herních mechanismů i „zvířátkovskému“ tématu nabízí. Pro mě je Divukraj stále srdcovka, která má navíc díky Mlžnému lesu už i skvělé sólo, Podivuhodná stvoření se ale již též zařadila k mým top hrám.

Doufám, že se hře bude dobře dařit a dočkáme se časem v češtině i rozšíření Crew Set a Gargantuan Beasts obsahující další pomocníky, kapitány i karty. Za mě jsou Podivuhodná stvoření zatím nejlepší hrou tohoto roku.

 

Za poskytnutí hry na recenzi velmi děkuji vydavatelství REXhry.

 

Podivuhodná stvoření (Wondrous Creatures)

Autor: Yeom.C.W.

Ilustrátor: Sophia Kang

Vydavatel: REXhry, Bad Comet Games

Čeština: ano, lokalizace