Dějiště: Divoký hvozd - recenze

Měla jsem možnost hru testovat již před vydáním, kdy jsem si stihla s vypůjčenou krabicí zahrát prolog a první kapitolu. Hra mě bavila a těšila jsem se, až budu moct pokračovat v příběhu. Trochu jsem se ale obávala, jak moc mě budou štvát v pozdějších kapitolách hody kostkou. Jak to dopadlo?

Počet hráčů: 1

Věk: 13+

Příprava: 3 minuty

Sólohra: cca 20-30 minut (na dějiště)

Ve hře Dějiště: Divoký hvozd se vžijete do role mladé dívky Lumy, která se společně se svým medvědím společníkem Bromem vydává na cestu do hloubi lesa, který sužují temné síly stínu. Podaří se jí les vyléčit a ochránit tak své zvířecí přátele?

Komponenty

Hra je produkčně opravdu nádherná. Od krabice vypadající jako kniha s magnetickým zavíráním, přes šikovný plastový pořadač na uložení hry mezi dějišti až po nevšední ilustrace, které fakt miluju (obzvlášť tu na samém konci příběhu).

Problematické by bylo, kdybyste chtěli obalit všechny karty, pak by se s největší pravděpodobností už nevešly do insertu, balíčky kapitol tam hezky pasují neobalené. U takovéto příběhové hry však opravdu není nutné vše obalovat, bohatě postačí pár karet akcí, které se používají v průběhu celé hry.

Z pohledu sólohraní

Dějiště: Divoký hvozd je čistě sólo hra. Na stole zabere docela dost místa. Z knihy se vyklopí do obou stran herní plocha, kam se ukládají karty. Trochu mi vadilo, že jak je vyklopená z knihy, tak neleží úplně rovně, a karty a žetony trochu sklouzávaly z vyznačených míst. Ale není to nic dramatického.

Skvělé je, že se nemusíte vůbec předem učit pravidla, prostě začnete hrát prolog a ten vám vše vysvětlí. Po jeho dohrání je doporučeno si sešit pravidel ještě přečíst, ale nejsou ani tak nijak dlouhá a slouží spíš jako přehled a pomocník, když by člověk něco pozapomněl.

Prolog je tedy opravdu čistě výuková část, která vám přesně říká, co a jak dělat. Hra jako taková pak obsahuje 5 kapitol, kdy každá se ještě skládá z několika dějišť. Hru si můžete kdykoliv po dohrání dějiště uložit pomocí skvěle vymyšleného plastového pořadače. V pravidlech najdete návod na to, jak ho využít. Jedno dějiště mi zabralo vždy max. kolem půl hodinky. Celkově jsem se hrou strávila necelých 8 hodin.

A jak funguje samotná hra? K dispozici máte 4 karty akcí (Průzkum, Světlo, Pomoc, Léčení), přičemž každou kartu lze využít dvěma různými způsoby. Na konkrétním dějišti v knize jsou vždy daná místa, která lze prozkoumávat, a podmínka, kterou musíte splnit, aby Luma vyhrála, dřív než žeton stínu dosáhne určeného pole. Tah se vždy skládá z fáze Lumy (hraje akce, dokud má kostky), po níž následuje fáze stínu. U každé akce musí Luma házet kostkami na úspěch. To, jak obtížné bude provést určitou akci, určuje hodnota, pod níž se aktuálně v řece karta nachází (když je na začátku řeky pod hodnotou 3, za úspěch je na kostkách považováno 3 a více). Po provedení se karta akce (podobně jako v Archa Nova a Archa Eden) posune na konec řeky, čímž je obtížnější (nebo zcela nemožné) akci opakovat v následujícím tahu (tazích). Do řeky se totiž postupně dostávají také různé nepřátelské karty bytostí, které vám budou postupně více a více komplikovat průchod hrou.

Obtížnost hry je vysoká, a přestože občas máte k dispozici karty s tolik potřebnými efekty jako je přehození kostek, máte jich žalostně málo a jste hodně závislí na tom, jak se vám kdy podaří hodit. Může vás to velmi snadno stát prohru nad stínem, která vás většinou donutí kapitolu opakovat. To vnímám jako velké mínus této hry. Autoři se snažili o jakousi znovuhratelnost, ale za mě toto je hra, kde se chcete ponořit do příběhu a užít si ho a rozhodně nechcete být nuceni opakovaně procházet jednotlivé části. To může zážitek z hraní úplně zkazit.

Když jsem druhou kapitolu jen tak tak vyhrála, musela jsem si dát pauzu. Bála jsem se, že jestli mě hra donutí kapitolu opakovat, už se k ní nebudu chtít vrátit. Nakonec jsem velmi ráda, že jsem se po čase vrátila, protože jsem si další tři kapitoly moc užila. Bylo to ale jenom díky tomu, že jsem si dovolila hru lehce zjednodušit a občas, když jsem si hodila fakt špatně, prostě předstírat, že se ten hod vůbec nestal, a hodit si znovu. Obyčejně se pravidel držím zuby nehty a nemám ráda ani různá house rules, ale tady to prostě dávalo smysl a díky tomu jsem si mohla vychutnat celý příběh a nádherné ilustrace až do konce.

Závěrem

Dějiště: Divoký hvozd je dobrodružná příběhová sólo hra nizozemského autora, ve které se vydáte v roli mladé dívky jménem Luma a jejího medvědího společníka Broma na cestu do hloubi lesa ve snaze vyléčit ho od temných sil stínu.

Ačkoliv autoři slibují znovuhratelnost, za mě je to hra, která staví na příběhu, který pravděpodobně nebudete chtít procházet opakovaně. I tak mi ale 8 hodin strávených v Divokém hvozdu přijde dostačující.

Pokud by vám hra stejně jako mně přišla příliš obtížná a nechtěli jste být nuceni opakovat celé kapitoly znovu, nebojte se dovolit si občas navíc přehodit nějaké ty kostky, může vám to pomoci si hru naplno užít, ten milý příběh plný nádherných ilustrací stojí za to.

 

Za poskytnutí hry na recenzi děkuji vydavatelství TLAMA games.

 

Dějiště: Divoký hvozd (Storyfold: Wildwoods)

Autor: Sjoerd van der Linde

Ilustrátor: Justine Chalieux

Vydavatel: TLAMA games, Open Owl Studios

Čeština: ano, lokalizace